Alois Dryák - český architekt první třetiny 20. století.

Dnes se zaměříme na krásnou vilu z Ořechovky, kterou projektoval architekt Alois Dryák (*24.2.1872 Olšany u Kladna a †6.6.1932 v Praze).

Nejdříve pár slov o panu Dryákovi.

Alois Dryák byl významný český architekt první třetiny 20. století. Měšťanskou školu navštěvoval v Pcherách a od roku 1886 studoval v Praze na umělecko-průmyslové škole. Spolu s Bedřichem Bendelmayerem patřil na speciálce pro dekorativní architekturu k nejlepším žákům profesora Bedřicha Ohmanna. Působil jako asistent na středních odborných školách a na umělecké akademii. Byl aktivním sokolem a měl zájem o věci veřejné. Roku 1896 se podílel na protestní akci proti bourání Starého města pražského, tzv. Bestia Triumphans. Na Letenské pláni každý čtvrtý rok navrhoval architekturu sletových stadionů s dřevěnými konstrukcemi. Jeho první atelier společný s Bendlmayerem se nacházel na Moráni pod Karlovým náměstím. V Praze Dryák bydlel na Letné v ulici Nad štolou Rudolfovou, kde si založil vlastní atelier. Oženil se roku 1912 a o dvanáct let později se přestěhoval do vlastní vily na Ořechovce v Západní ulici čp. 489.

Pan Dryák dále navrhl tato významná díla: Secese ornamentální a geometrická

• Výzdoba dvorany Průmyslového paláce u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství v roce 1898, první ukázka secese v Praze

• Hotel Central v Hybernské ulici v Praze (1899), zde spolupracoval spolu se svým spolužákem Bedřichem Bendelmayerem na projektu svého učitele Friedricha Ohmanna

• rodinná vila (Müllerova vila)[4], Dykova 6, Královské Vinohrady (1900)

• Hotel Garni (později Hotel Meran) v Praze (1903)

• Hotel U arcivévody Štěpána (později Hotel Šroubek, dnes Hotel Evropa) v Praze (1905)

• Reálné gymnázium na Kladně (1905)

• Reálné gymnázium v České Třebové (1909)

• Vyskočilova vila v České Třebové

Pomníky

Alois Dryák je autorem architektonického řešení dvou z nejznámějších pražských pomníků: pomníku svatého Václava a pomníku Františka Palackého.

Pomník Františka Palackého

O postavení pomníku Františka Palackého začalo pražské zastupitelstvo uvažovat ihned po jeho smrti v roce 1876. Soutěž na pomník byla vypsána až v roce 1897. Této soutěže se směli účastnit jen čeští sochaři. Podáno bylo 14 návrhů. Do finále postoupily návrh sochaře Ladislava Šalouna a architekta Aloise Dlabače a návrh sochaře Stanislava Suchardy a architekta Aloise Dryáka. Základní kámen pomníku byl položen v roce 1898 při příležitosti stých narozenin Františka Palackého. V roce 1901 byl určen jako vítězný projekt pomník Suchardův a Dryákův. O umístění tohoto pomníku se diskutovalo, protože pomník nebylo možné umístit do osy mostu. Sám Sucharda navrhoval umístit pomník před Rudolfinum proti dnešnímu Mánesovu mostu. Stavba byla zahájena v roce 1909, žulový sokl na betonové konstrukci byl dokončen v roce 1910. V následujícím roce byly osazeny sochy (kamenná socha Palackého a bronzové sochy alegorických skupin Pohanství / Husitství, Útisk / Vzdor, Historie vypráví, Vítězná Vlast). Na tvorbě soch se účastnil též sochař Josef Mařatka. Pomník byl odhalen 1. července 1912. Pomník byl během německé okupace odstraněn a v letech 1947–1950 obnoven.

Pomník sv. Václava Na Václavském náměstí stála v letech 1678–1878 socha svatého Václava. V souvislosti se stavbou Národního muzea navrhl architekt Josef Schulz zakomponovat před vstup do muzea nový pomník tohoto světce (původní pomník byl přemístěn v roce 1879 na Vyšehrad). V roce 1894 byla vypsána soutěž, které se rovněž směli zúčastnit pouze čeští sochaři. První cena nebyla udělena a oceněny byly návrhy J. V. Myslbeka (který se problematikou pomníku sv. Václava zabýval již od roku 1886 na základě objednávky ministerstva kultury a vyučování. 

V roce 1895 byl vybrán k realizaci návrh Myslbekův (údajně i díky vlivu Josefa Hlávky). Architektonickou podobu prvního návrhu pomníku vypracoval Friedrich Ohmann. V roce 1904, po odchodu Ohmanna do Vídně, převzal tuto úlohu jeho žák Alois Dryák. Podoba pomníku se postupně vyvíjela, měnilo se ošacení sv. Václava, byly doplněny sochy čtyř světců namísto osmi reliéfů. Měnilo se rovněž plánované umístění pomníku. Bylo navrhováno umístění v dolní části Václavského náměstí, umístění na úrovni křižovatky s Mariánskou ulicí (dnes Opletalova ulice). Dále bylo navrhováno umístění do dnešních Čelakovského sadů (tedy vedle Národního Muzea) nebo na Hradčany. Dryák nechal zhotovit maketu pomníku, kterou umisťoval do navrhovaných lokalit, aby bylo možné posoudit nejlepší možnou variantu. Tento "pojízdný pomník" byl i předmětem posměchu, dnes je ale běžně používanou metodou pro volbu nejvhodnějšího umístění. Dekorativní výzdobu soklu pomníku vypracoval Celda Klouček. Mezi oběma umělci došlo v roce 1911 k rozkolu kvůli názoru na míru výzdoby pomníku. Pomník byl realizován v letech 1912–1924. Nejprve byl v roce 1912 odhalen bez soch dalších světců, ty byly doplněny až v roce 1924.

Kubismus

• Odborový dům v Praze Na Perštýně (1920–1922)

• Radiopalác v Praze na Vinohradech (1922–1924)

Funkcionalismus

• Velký strahovský stadion v Praze (1926)

• Tiskárna Orbis v Praze na Vinohradech (1927–1933)

• Tělocvična na Vršovickém náměstí v Praze (1927–1929)

• Budova Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1928–1932)

• Tiskárna a nájemní dům v Praze-Novém Městě v ulici Opatovická 154/26 (1932–1939)

Spolupodílel se na výstavbě vily na Ořechovce. My zmíníme vilu ve Slunné číslo 562/7. Tato vila se nachází v ulici Slunná v blízkosti hradu. Ve vile najdeme 4 byty. Přízemní byt je menší a spíše to byl byt pro personál. 3 byty v patrech jsou velice hezké a prostorné. Byt v 1.patře má přímý vstup na zahradu, mezi pokoji má dvojité dveře, které dodávají bytu atmosféru let minulých. Byt ve 2.patře má 3 velké balkony, 2 malé a také prosklenou terasu s výhledem do zahrady. Byt ve 3. patře má jen 1 balkon, ale zato větší pokoje. Dům má krásnou zahradu, která má hezké vzrostlé stromy. V současné době jsou v bytech zajímavá svítidla, která podtrhují atmosféru bytů. Svítidla jsme dodali a namontovali dle požadavků investora.

Zdroj informací: Wikipedie